Rozhovor s Petrou Janů
Rozhovor se zpěvačkou Petrou Janů nejen o jejích zkušenostech z fyzioterapeutického centra AVETE OMNE
Když někdo ví, kde je v těle chyba, je to zázrak!
Zpěvačka Petra Janů stihla náš rozhovor mezi dvěma sobotními představeními muzikálu Angelika v divadle Broadway. Za roli Contoire ji obecenstvo během představení několikrát odměnilo bouřlivým potleskem. K takovému výkonu je samozřejmě zapotřebí kromě dokonalého hlasu i dobrá fyzická kondice.
To musí být náročné zvládnout dvě představení jen s hodinovou pauzou, ne?
Ale kdepak, to je jednoduché, divadlo, to je láska. Náročné je, když mám samostatný koncert, protože jsem sama dvě hodiny na jevišti, zpívám a přitom různě poskakuji a pobíhám.
V kostýmu Contoire nelze přehlédnout vaše vyrýsované svaly...
Cvičím, cvičím, cvičím... to jinak ani nejde, protože jsem geneticky předurčená k tomu, abych vypadala velmi slovansky. Oba moji rodiče jsou totiž z takových kulatých, typicky českých rodin. Cvičím asi od třicítky. Začala jsem s aerobikem podle Jane Fondové, pak pilates a pravidelně chodím do posilovny. Nedá se nic dělat, o svoji tělesnou schránku se musíme postarat a něco s ní udělat.
Prý jste ale ve škole tělocvik nesnášela. Proč?
Víte, já jsem vesnické dítě, pohybu jsem měla vždycky dost, ale mám dojem, že tělocvik studují často sadisti. Když vás někdo v říjnu v osm ráno honí v trenýrkách po lese, to je přece strašné, to není normální.
Co vás přivedlo do fyzioterapeutického centra AVETE OMNE?
Spoustu času prosedím v autě, a tam krční páteř dostává opravdu zabrat. Krom toho se už občas ozvala i bederní páteř, protože léta dorážejí, co si budeme povídat... S fyzioterapeutem Tomášem Rychnovským jsem se poznala u své praktické lékařky, kam docházel „dávat lidi dohromady“. Když si zařídil centrum AVETE OMNE, začala jsem za ním dojíždět a dodnes se snažím se tam aspoň jednou za měsíc stavit. Tomáš Rychnovský má totiž moc šikovné ruce a jeho léčba funguje. Napadá mne jedna příhoda. Loni jsem měla bolesti na levé straně podbřišku. Absolvovala jsem všechna možná vyšetření – a nic. Přišla jsem za Tomášem Rychnovským a říkala jsem mu, jaké mám trápení, a on se mnou provedl něco – no, znělo to, jako když sypete brambory do sklepa – a mě ta bolest přestala. Tím mě přesvědčil, že v lidském těle je to opravdu tak vymyšlené, že všechno souvisí se vším. A pan Tomáš je podle mě ten, kdo to cítí, ví, kde je chyba, a to je prostě zázrak.
A co s vámi udělal?
No to já nevím, to se musíte zeptat jeho. Asi hodinu se mnou různě otáčel a natahoval mě na všechny strany. Ruce, nohy, hlavu, krk, všechno, zkrátka celého člověka dal do kupy.
V roce 1996 jste měla těžkou autonehodu a prodělala vážný úraz.
Ano, měla jsem ošklivou autonehodu, dostala jsem smyk, opřela auto o strom a pravý kotník jsem si zlomila v podstatě do pravého úhlu. V noze jsem měla 8 šroubů a 13 měsíců jsem chodila o berlích. Pak mi řekl ortoped, že teď už záleží jen na mně, kolik vydržím bolesti a jakým způsobem to rozhýbu. Věděla jsem, že nechci berle, nechci pajdat, nechci být chudák, a začala jsem cvičit a posilovat. Prubířským kamenem mé kondice byl v roce 1997 i muzikál Někdo to rád horké, kde jsem hrála Sladkou Sue - Kapelnici, a to obnášelo běhat a skákat po jevišti, zpívat a tančit na podpatcích na obrovském jevišti. Bolelo to jako čert, a občas to bolí dodneška, ale díky Tomáši Rychnovskému jsem během 3 sezení rozhýbala to, s čím jsem za 10 let nepohnula.