Věra Smištíková, syn Daniel (14 měsíců)

Jak jste se dozvěděla o možnosti navštívit centrum Avete Omne?

Za setkání s dr. Tomášem Rychnovským vděčím České televizi a pořadu Sama doma a také naší babičce, která se v ten den jako jediná z naší rodiny dívala na obrazovku. Synovi je nyní 14 měsíců. Je to krásný, zdravý a vnímavý kluk. Když mu ale byly pouhé 2 měsíce, zpozorovali jsme u něho špatné držení hlavičky. V tu dobu prodělal zánět středního ucha, a tak jsme to přisuzovali těmto důvodům. Ale po dalších asi 2 týdnech, kdy už byl zánět vyléčen, syn stále točil hlavičku spíše na pravou stranu. Díky tomu ji měl na jedné straně hodně zploštělou!

Mluvila jste o tomto problému s pediatričkou?
V poradně jsem o tom naší paní doktorce řekla a dostali jsme předepsané rehabilitace - Vojtovou metodou. Tehdy byly synovi 4 měsíce, když jsme začali se cvičením. Po ukončení čtyřtýdenního cvičení se malému hlavička opravdu srovnala. Už s ní hezky otáčel na obě strany stejně a mysleli jsme si, že obtíže jsou zažehnány!

A nebyly?
Bohužel... Za několik týdnů, kdy už se jiné děti v jeho věku plazily a samy se posadily, náš malý se o to ani nepokoušel! Věděla jsem, že každé miminko je jiné. Některé se dříve posadí, jiné se zase plazí, ale to naše stále jen leželo. Sedlo si pouze, když jsme mu pomohli. Zdálo se mi to divné a chtěla jsem se jít poradit, ale rodina mě ujišťovala, ať ještě chvíli počkám, že kluci jsou línější. Každý mi dával najevo, že zbytečně něco řeším, a když mi to potvrdila i paní doktorka, tak jsem poslechla a opravdu vyčkávala.

Jaký byl další sled událostí?
Uběhlo opět pár týdnů, a to jsem už věděla a hlavně viděla, že s Danielkem, respektive s jeho pohybovým vývojem, není něco v pořádku. V té době už mu bylo skoro 9 měsíců a sám se nepřetočil, neposadil, neplazil se a při hraní na zemi musel být zastlaný polštáři, aby si neublížil - jelikož ručičky jako zábranu nepoužíval! Opět jsem tedy zašla k paní doktorce. Ta mi nabídla rehabilitaci, ale já odmítla. Začala jsem sama pátrat po odbornících, kteří by nám pomohli. Leč marně!

Tehdy pomohla babička…
Ano, babička mi vyprávěla o zmiňovaném pořadu, kde viděla pana Rychnovského. Byla jsem nadšená a ihned zavolala. Pan doktor Rychnovský na mě udělal dobrý dojem už po telefonu. Byl to totiž první specialista, který se neptal na posudky od jiných doktorů, ale na můj názor - na názor matky! Byla jsem ohromená, jak je milý a ochotný, s takovým chováním jsem se do té doby nesetkala.

Jak probíhalo první setkání v Avete Omne?
Schůzku jsme si domluvili na další měsíc. Pan Rychnovský nás přivítal ve své moderně zařízené ordinaci, vřele přijal a pozorně si nás vyslechl. Malého vyšetřil a sdělil nám, že jeho vývoj opravdu neodpovídá jeho věku. Dozvěděli jsme se, že nemá některé svalstvo vyvinuté. Zjednodušeně řečeno - o některých svalech jeho mozek nevěděl a tím pádem je nepoužíval. Proto si Daniel v 10 měsících sám nedokázal sednout ani lézt. Pan Rychnovský nám ukázal cviky a my začali doma cvičit.

Zaznamenali jste nějaký posun k lepšímu?
Už po pár dnech poctivého cvičení jsme zaznamenali obrovské zlepšení. Syn se začal sám posazovat, zesílil v ručičkách, takže jsem ho už nemusela obkládat polštáři. Sám se dostal na kolínka a s úsměvem se dokázal pohupovat. Najednou byl živější, pohyblivější a veselejší.
Měli jsme všichni obrovskou radost. Za 14 dní se posadil, za další týden lezl. Bylo to neuvěřitelné, takový pokrok, a za pár dnů! Při druhé návštěvě jsme dostali další cvičení a opět cvičili, ale přiznám se, že už ne tak poctivě, jako poprvé! Po pár týdnech se náš malý šikula začal stavět k nábytku a dělal své první krůčky. Na třetí a poslední návštěvu do centra Avete Omne přišel náš Daniel po svých.

Co na to říkal pan doktor Rychnovský?
Měl radost. Říkal, že jsme udělali obrovský pokrok. Nějaké malinké odchylky ještě viděl, ale nebylo to nic ve srovnání s tím, s čím jsme přišli! Dnes si trochu vyčítám, že jsem měla dát na svou intuici a hledat odborníky dříve. Panu Rychnovskému vděčíme za pomoc, podporu a za vše děkujeme. Jsem přesvědčená, že kdyby nám nepomohl, syn by lezení ve vývoji přeskočil a určitě by ještě nechodil. S druhým miminkem se z vlastní iniciativy přijedeme ukázat, a dle mého názoru by to měla udělat každá maminka. O nic nejde, nebo spíše jde o vaše děti, dostanete se do příjemného prostředí mezi ochotné odborníky, kteří vám rádi pomůžou, a vy předejdete případným problémům. 
Tomáši, děkujeme!

 

Za rozhovor děkuje Jana Vaňátková.