Šárka a Šimonek Noskovi – kojenecká fyzioterapie

Proč cvičím se Šimonkem

Po návštěvě naší pediatričky, která řekla že cvičení není zatím nutné, že se uvidí, jsem se rozhodla nečekat a začali jsme cvičit hned. Cvičit jsem začala, protože stejně jako všechny matky jsem porovnávala svého chlapečka s ostatními dětmi ve svém okolí a začala jsem mít pocit, že už by měl být trošku dál. Zdálo se mi, že když jej položím na bříško, je nešťastný a nechce si hrát. Při prvním cvičení opravdu plakal, což bylo pro mě těžké, od narození jsem jej nenechala – přes různé „dobré rady“ – nikdy plakat, a tak jsem z toho neměla dobrý pocit.

Držela jsem se rady fyzioterapeutky, že se miminko cítí u cvičení stejně jako já. První cvičení doma byl k mému velkému překvapení v pohodě a teď už vím, že když jdeme cvičit při Šimonkově dobré náladě, snáší to překvapivě dobře. Není samozřejmě možné cvičit jen když má dobrou náladu, ale pokud to jen trochu jde, snažím se dobu cvičení  vybírat podlě něj a ne podle sebe. Cvičíme poctivě čtyřikrát denně, jen pokud je mi opravdu špatně – jsem opět v jiném stavu – jedno cvičení vynechám. Mám dobrý pocit z toho, že přesto že to není pohodlné, dělám pro své miminko všechno co mohu a má díky cvičení velkou šanci, že se nebude v dospělosti trápit skoliózou páteře, bolestmi hlavy a ostatními civilizačními vymoženostmi.

Mimo cvičení mi pomáhá i fakt, že nemám potřebu porovnávat vývoj miminka s ostatními dětmi, víc se toho dělat nedá. Poté co jsme začali se cvičením, nemusím celý den  přemýšlet o tom, jestli správně drží hlavičku, pořádně se hýbe, jestli správně dělá vše co má. Ostatně už po dvou měsících cvičení jsou viditelné výrazné pokroky.

Šimonkovi nastartovalo cvičení správné držení těla a mně přineslo duševní klid a pohodu.

Šárka Nosková

Proč cvičím s maminkou

Začal jsem cvičit u sympatické fyzioterapeutky Šárky, když mi byly čtyři měsíce. Do té doby jsem nechtěl být na bříšku a nechtěl jsem si  na bříšku hrát. Cvičení se mi ani trošku nelíbilo, protože až do té doby mě maminka nenechala ani chvilku plakat. Hned po dvou dnech  cvičení jsem se sám otočil na bříško. To je vám úžasná věc! Mohl jsem se dívat na svět alespoň trošku z výšky a najednou jsem nepotřeboval ty velké dospěláky na všechno, ale mohl jsem si sám alespoň trošku pohrát. Začalo se mi  lépe spát a usínat a sám jsem si udělal denní režim. Myslím že to potěšilo i maminku, že chodím spát večer přibližně ve stejnou dobu a přes den si občas zdřímnu.

Cvičím opravdu pravidelně, nejméně třikrát ale většinou čtyřikrát denně. Ne, že by mě to naplňovalo nějakým nadšením, ale poslední dobou už mi cvičení nevadí a na maminku brblám. Po cvičení si zkouším nové věci a myslím, že těsně po cvičení mi to jde báječně. Cvičím už dva měsíce, (nedávno jsem oslavil kulaté šestiměsíční narozeniny), a už  zkouším jaké to asi bude na všech čtyřech. Nevydržím to sice dlouho, jen pár vteřin, ale je to fakt zajímavý zážitek.

Šimonek